Light Grey Pointer

neděle 27. prosince 2015

Hvězdy...



"Nejsem vesmírem," zašeptala dívka a se slzami v očích pohlédla na nebe. "Jsem pouze jedna malá hvězda ztracená v něm. Od ostatních neodlišitelná. Obyčejná." Sklopila hlavu a jedna jediná horká slza jí stekla po tváři. Chlapec se na ni obrátil.
"Ano, to jsi..." řekl krátce. Dívka se nepatrně otřásla. Zjištění, že její tvrzení je pravdivé, ji zabolelo a otevřelo v jejím srdci ránu.
Jenže chlapec pokračoval: "Ale i jedna malá hvězda pro někoho září tak silně, že bez ní by byl ztracen. Stačí jen trocha času, aby světlo této hvězdy doputovalo až tam, kam má. A ve tmě zažehlo plameny naděje."
Dívka vzhlédla a na chlapce se pousmála. Jen ten nepatrný úsměv stačil chlapci k tomu, aby věděl, že zvolil správná slova.
...
Dívka onemocněla.
Nezbývalo jí mnoho sil, ale nevzdávala se naděje.
Jednoho dne již ovšem byla slabá a smrt ji k sobě vábila blíže a blíže. Najednou se jí chopily nečí paže a donutili ji na chvíli odvrátit hlavu od vábivého tónu volnosti v podání smrti.
Chlapec pozorujíce bledou dívku pocítil, jak se mu srdce zachvělo. Objal ji pevně, ale jen tak, aby se nemusel obávat, že se rozpadne na tisíce kousíčků jako porcelánová panenka. Tak křehká právě teď dívka vypadala. Naklonil se k jejímu uchu a ona cítila jeho horký dech a to, jak o její kůži zavadil rty.
"Dnes tvá záře nesmí vyhasnout, hvězdičko," zašeptal jí tiše, ale pevně, ačkoli se jeho hlas třásl. "Ne dnes, kdy jsem ji poprvé doopravdy uzřel. Ne dnes, kdy mi ukázala cestu ve tmě. Ne dnes, kdy jsem konečně zjistil, že tě miluji," vydechl a políbil ji na čelo.
Tíha, jakou tato slova nesla, byla obrovská. Když je ovšem chlapec vyslovil a vyznal svou lásku dívce, choulící se mu v náruči, jako by dostala křídla.
A ta křídla byla schopna povznést je oba nad všechno a všechny kolem. Měla moc vytrhnout dívku ze spárů smrti a donutit ji bojovat.

A také to udělala...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu moc ráda za každé Vaše slovíčko!